Šestatřicátníci byli "první partou", kterou kolem sebe Václav Havel shromáždil, když jemu a všem ostatním bylo sedmnáct let. Šlo zajisté o "partu" dosti výjimečnou - partu teenagerů s ambicemi literárními, politickými a filosofickými, jež se cílevědomě míjely s literárními, politickým a filosofickými proudy své doby, nejtemnějších stalinských let. Václav Havel tehdy činí vlasně totéž, co bude činic v šedesátých letech, když se pokusí nalézt platformu nezávislé tvorby a myšlení napříč směry v časopise Tvář. A činí toté, co bude činit v sedmdesátých letech, když organizuje další společenství nezávislých osobností kultury, myšlení i politiky - Chartu 77. A činí koneckonců totéž, co bude činit v devadesátých letech, když bude nvzdory tendencí k naprosté identifikaci politiky se stranictvím hlásat "nepolitickou politiku" - politiku, jejímž nositeli by měly být integrální nezávislé osobnosti, pro které je politická příslušnost jen druhotná. Koby pro nic jiného, tedy proto je poučné číst tyto nejranější, teenagerovské texty Václava Havla a členů jeho "první party" - jeho "protocharty".
(z předmluvy Martina C. Putny ke knize Rozhovory 36, Stříbrný vítr)